Přinášíme Vám rozhovor s hlavním trenérem A – mužstva Štefanem Knapíkem, ve kterém zhodnotí první polovinu sezóny. Litoměřické Áčko odehrálo v neděli 14. listopadu poslední mistrovské utkání v roce 2021. Žlutomodří porazili na domácí půdě Kadaň 3:0 a po patnácti kolech skončili na druhém místě.
V říjnu roku 2020 jste se připojil k Áčku. Vnímáte od té doby nějaký zásadní posun?
Nevím, jestli to můžeme nazývat posunem, ale k týmu jsem přišel týden před zahájením restrikcí a tím pádem týden před ukončením sezóny 20/21. Hráči i trenéři museli nastavit svou spolupráci bez osobního kontaktu, trénovat pomocí individuálních plánů a zajistit zpětnou vazbu jejich plnění. O to víc jsem rád, že je podzimní část soutěže dokončena.
Po patnácti kolech jsme na druhém místě s třiatřiceti body. Jste spokojen?
Naše předsezónní prohlášení jsme naplnili, proto můžeme být spokojeni, ale určitě ne uspokojeni, jelikož pokud nemáte před sebou další schůdek motivace, nemůžete se posouvat dál a my zatím ničeho nedosáhli, jen nemáme starosti se záchranou.
Na podzim se nám podařilo vstřelit 42 branek. Máme tak třetí nejlepší útok v soutěži. Když se podíváme do defenzivy, tak zjistíme, že jsme obdrželi dvacet branek. V tomto směru máme druhou nejlepší obranu. Jaký máte pocit z těchto statistik?
Pocity můžu mít všelijaké, ale čísla mluví zcela zřetelně. Téměř tři vstřelené branky na zápas jsou celkem v pořádku, ale zejména díky zápasu v Brné je celkový počet obdržených branek nevyhovující.
Když jste přebíral mužstvo, byl společně s vámi představen i nový asistent Michal Rapavý. Jak vypadá situace nyní, když se Michal po vážném zranění vrátil zpět do sestavy?
Michal je zkušený hráč. Sám si vyhodnotil, že jeho místo je na hřišti, má týmu co nabídnout a rozhodl se prodloužit si hráčskou kariéru i po zmiňovaných komplikacích. V odehraných utkáních nám pomohl a já jsem za to velmi rád.
Do prvního týmu se zapojilo spousta nových tváří, které jsme poprvé v základní sestavě viděli právě letos na podzim. Konkrétně Adam Janouš, Jára Suroviak, Vláďa Pocner, Honza Holub, Jonáš Strnad a další. Jak moc jsou pro tým důležití?
Z dlouhodobého hlediska je pro nás důležité stavět na vlastních odchovancích nebo hráčích z nejbližšího okolí. Proto jsme rádi, že se mladí hráči nejen zapojují do tréninkového procesu, ale jsou i součástí zápasových nominací. Být mladý není výsada a já si uvědomuji, že přechod mezi kategoriemi může být pro mnohé z nich komplikovaný. Všichni hráči ale chtějí hrát, a proto musí o své místo v týmu bojovat.
Sestavu doplnili i hráči z rezervy. Jak funguje propojení mezi A týmem a B týmem?
Naši spolupráci bych označil za bezproblémovou, protože si všichni uvědomujeme, že pomáháme hráčům v jejich rozvoji, nastavujeme koncepčnost přechodu hráčů z dorosteneckých kategorií do kategorie dospělých. Proto máme i několik společných tréninků, aby mladší hráči získávali zkušenosti od starších. Zatím se nám to daří, a když je personální problém v některém ze zmíněných týmů, vyjdeme si vstříc s jistotou, že to nominovaný hráč zvládne.
Teď vás čeká zimní příprava. Jaké jsou plány?
Zatím nám ještě neskončila část podzimní. Trénujeme, protože nikdo neví, co se bude dít. Chceme zůstat na hřišti i během prosince. Pokud to bude v souladu s vládními opatřeními, zahájíme zimní přípravu 10. ledna. Čeká nás soustřední v Heřmanicích, kam se rádi vracíme a také několik přátelských utkání.
Na závěr nám prozraďte, jaké jsou cíle pro jarní část?
Jak už jsem zmínil, uvidíme, co se bude v souvislosti s onemocněním dít, ale cíle jsou neměnné.
